Informace o plastikovém modelu
| Stavebnice: | Nieuport Ni-17 |
| Postaveno: | 2014 |
| Výrobce: | Eduard |
| Verze zbarvení: | Adjudant Pierre Pendaries, Escadrille N.69, 1916-1917 |
| Měřítko: | 1/72 |
| Počet dílů: | 45 |
| Velikost modelu: | 11 cm x 8 cm |
| Obtížnost stavby: |  |
| Kvalita stavebnice: | |
| Stručný popis stavebnice: | Jedná se o profipack, takže stavebnice obsahuje aršík barevných leptaných dílů a krycí masky. Eduard nám nabízí si vybrat z pěti barevných schémat. Plastové díly jsou odlité z béžového plastu a vše je pěkně čisté bez propadlin a otřepů, takže se moc nenadřeme se začišťováním drobných dílů. |
| Stručný popis stavby: | Nieuport se stavěl poměrně jednoduše. Trochu jsem se pak zapotil při vyleptání křídel. Drobné nitky mi při větším tlaku praskaly, příště použiji raději rybářské vlasce. Protože v krabici jsou dva modely, zvolil jsem pro první kamuflované schéma. Barvy jsem míchal podle odstínů z návodu a stínoval žebrování hodně naředěnou černou barvou. Příští Nieuport pak bude stříbrný se zeleným dráčkem na trupu. |
Technické údaje
| Posádka: | 1 |
| Délka: | 5,8 m |
| Výška: | 2,4 m |
| Rozpětí: | 8,16 m |
| Hmotnost: | 375 kg |
| Maximální rychlost: | 165 km/h |
| Maximální dolet: | 250 km |
| Výškový dostup: | 5300 m |
Historie
Nieuporty 11, které začátkem roku 1916 společně s britskými DH 2 zastavily nápor německých jednoplošníků Fokker, byly poháněny rotačními devítiválci Le Rhone 9c o výkonu 80k/59kW. I když byl Nieuport malý letoun, tak výkon motoru byl nedostatečný, proto byl později použit motor Le Rhone 9J o 110k/81kW. Vznikl tak typ Nieuport 16, přičemž původní drak jedenáctky byl jen mírně zesílen. Výsledkem bylo zhoršení letových vlastností, zejména kvůli těžší přídi, proto byl typ považován pouze za přechodný.
Šéfkonstruktér Nieuportu Gustave Delage přistoupil k zásadní přestavbě
celé konstrukce. Ta si zachovala koncepci sesquiplanu
(jedenapůlplošníku),
ale byla celkově zesílena, zejména u spodního křídla, které mělo při
prudších manévrech nebo letu střemhlav tendenci se bortit.
Rozpětí křídel bylo zvětšeno, nosná plocha vzrostla o 1,45m. Podkovovitý
kryt motoru byl nahrazen uzavřeným válcovým krytem z hliníku, plynulý
byl i přechod jeho tvaru do trupu. Nový typ, označený Nieuport 17, byl
vyzbrojen kulometem Vickers, umístěným díky synchronizaci systémem Alkan
na trupu před pilotem. Někdy byl, zejména u strojů dodávaných britským RFC,
nahrazeným kulometem Lewis na lafetě Foster na centroplánu horního křídla.
Sedmnáctky létaly i s kombinací obou zbraní a mohly také nosit na
mezikřídelních vzpěrách 8 raket Le Prieur.
Kromě motorů Le Rhone 9J byly používány i motory Le Rhone 9Jb o
120k/88kW nebo Clerget 9B o 130k/96kW. Některé stroje byly vybaveny
neotočným kuželem upevněným před vrtulí, nazývaným cone de pénétration
,
jiné měly centroplán horního křídla potažený celuloidem pro zlepšení
pilotova výhledu.
Nieuporty 17 byly dodávány k jednotkám Aviation Militaire od května 1916.
Postupně jimi byly vyzbrojeny všechny francouzské stíhací escadrilly
včetně jednotky amerických dobrovolníků, slavné
Escadrille Lafayette
. Od července je používaly i jednotky
Royal Flying Corps, létaly i v Belgii, Nizozemsku, Itálii, Rusku a Finsku.
Licenční výroba probíhala ve Velké Británii, Itálii (Macchi -Nieuport)
a Rusku (Dux). Ještě v září 1917 bylo 75 strojů převeleno k americkému
expedičnímu sboru jako cvičné. Na Nieuportech 17 získávala vítězství
většina francouzských stíhacích es včetně Charlese Nungessera a
Georgese Guynemera i další spojenečtí piloti, například Albert Ball,
William Bishop nebo Francesco Baracca.
Zdroje:
- Nieuport Ni-17 Eduard. Informace uvedené v přiloženém návodu.
Fotogalerie modelu
