Spitfire Mk.IXc

Informace o plastikovém modelu

Stavebnice:	Spitfire Mk.IXc late version
Postaveno:	2015
Výrobce:	Eduard
Verze zbarvení:	Spitfire HFMk.IXc, MJ296, F/Lt Otto Smik, No. 312 Squadron, základna North Weald, konec srpna 1944
Měřítko:	1/48
Počet dílů:	160
Velikost modelu:	19,5 cm x 23 cm
Obtížnost stavby:
Kvalita stavebnice:
Stručný popis stavebnice:	Nic jiného než dokonalá. Propracovaný kokpit, podvozek a perfektně zpracovaná paneláž. Díly sedí bez nutnosti tmelení a tím pádem stavba příjemně ubíhá. Během chvíle máte na stole hotový model a už uvažujete nad dalším v jiném zbarvení. Prostě tato stavebnice se Eduardu velmi podařila a osobně jsem nenašel žádnou chybu nebo vadu.
Stručný popis stavby:	Model jsem chtěl slepit už dlouho, ale s otevřeným motorem a dalšími doplňky. Nakonec jsem od toho opustil a koupil obyčejný z edice Weekend za 350 korun. Celý postup jsem natočil, takže se můžete kouknout na postupy, které jsem použil. Nezapomeňte si pustit u videa titulky a poznámky.
Video ze stavby modelu (díl 1):
Video ze stavby modelu (díl 2):

Historie

V září 1941 se na evropské obloze objevil dosud neznámý německý stíhací letoun poháněný hvězdicovým motorem. Nová stíhačka měla nad britskými, zejména Spitfirem Mk.V, zřetelnou převahu. V německé konstrukci byl záhy rozpoznán Focke-Wulf Fw 190 A. Ztráty RAF nad západní Evropou začaly rychle narůstat až to té míry, že britské letectvo muselo v listopadu 1941 zastavit většinu denních operací nad evropským kontinentem.

Pokus o spuštění tohoto typu bojových letů byl uskutečněn v březnu 1942. Počty ztrát však byly opět neúnosné, což opět vedlo k jejich zastavení. Vše díky Focke-Wulfům Fw 190 A. Prvním pokusem o odpověď na novou německou zbraň se stal Spitfire Mk.VIII, avšak komplexní přístup ke změnám konstrukce letounu způsobil, že nebylo možné jej dostat do sériové výroby v dostatečně blízkém časovém horizontu. V červnu 1942 přistál jeden z německých pilotů omylem na britském letišti a předal tak do britských rukou nepoškozený Fw 190 A. Srovnávací zkoušky Focke-Wulfu a Spitfiru Mk.V začaly téměř neprodleně.

Cvičné souboje plně potvrdily situaci na frontě – šance britské stíhačky přestát setkání s Fw 190 bez úhony nebyly vysoké. Jediné britské stíhačky schopné postavit se plnohodnotně německému typy byly Spitfiry Mk.VII a Mk.VIII poháněné motorem Merlin 61. Jak však bylo poznamenáno výše, nedalo se čekat, že v dohledné době dospějí do fáze sériové výroby.

Byla zde však ještě jedna cesta, jak získat dostatečně výkonnou stíhačku – zabudovat Merlin 61 s dvoustupňovým kompresorem do základního draku Spitfiru Mk.V. Pro tento experiment byly vyčleněny dva draky, AB196 a AB197. Prošly zpevněním, aby mohl být zastavěn výkonnější a těžší motor. První z nich byl dokončen 26. února, druhý pak 27. března 1942. Letové testy proběhly natolik úspěšně, že byla objednána sériová výroba. Ta se plně rozběhla v červnu 1942 a první Mk.IX se u bojové jednotky, No. 64 Squadrony, objevily v červenci.

V porovnání s Mk.V se výkony znatelně zvýšily. Maximální rychlost byla v 28 000 stopách vyšší o 40 mph, operační dostup se zvýšil z 36 200 na 43 000 stop. Mk.IX mohl stoupat rychlostí 4000 stop za minutu. RAF tedy konečně dostalo stíhačku, kterou mohlo směle postavit proti Fw 190 A.

Vyráběny byly tři hlavní verze Mk.IX. Verze F Mk.IX byla poháněna motorem Merlin 61 a z montážní linky sjížděla až do počátku roku 1943. Na ni navázaly LF Mk.IX poháněná motorem Merlin 66 a určená k operacím v nižších výškách, a HF Mk.IX s motorem Merlin 70 konstruovaným naopak pro výškové lety. Většina Mk.IX byla vyrobena s křídlem typu C. V něm mohla být instalována výzbroj složená ze čtyř kanonů ráže 20 mm nebo ze dvou kanonů ráže 20 mm a čtyř kulometů ráže 0,303 palce. V roce 1944 se objevilo zpevněné křídlo typu E. Čtveřice 0,303 kulometů byla nahrazena dvojicí kulometů ráže 0,50 palce. Pod každou polovinou křídla byly standardně namontovány závěsníky pro 250lb pumy.

Verze Mk.IX se stala druhou nejpočetnější verzí Spitfiru s 5653 vyrobenými kusy. Mk.IX začaly nahrazovat Mk.V v červnu 1942. Díky nové stíhačce byla RAF opět schopná bojovat proti Luftwaffe nad okupovanou Evropou. Ve své výzbroji si typ ponechala až do konce války. Po ukončení bojů se verze dostala i do výzbroje dalších letectev. Československé, norské, dánské, kanadské a další letectva používala desítky Mk.IX. Spitfiry Mk.IX se však do bojů dostaly i v této době. Československo prodalo své Spitfiry v roce 1948 do Izraele, kde se v bojích s arabskými sousedy staly páteřním typem nově vznikajících izraelských vzdušných sil.

Zdroje:

• Spitfire Mk.IX Eduard. Informace uvedené v přiloženém návodu.

Fotogalerie modelu

Komentáře

Přidej komentář

Jméno:

E-mail (nepovinné):

Text zprávy:


Přidej smajlíka: